Úvodní stránka > Vzpomínáme

Vzpomínáme

BOBINA (květen 1993 - 23.6.2009)

Moji pánička mne našla 1.6.1993 okolo řeky Kišón poblíž haifské rafinérie v Izraeli, když jsem se vyhrabala celá černá z kalové jímky, kam mne někdo zahodil. Byla jsem celá černá, jen očička mi svítia. Než mne přinesla páničkovi, tak mne celou umila od mazutu a zjistila, že jsem blonďatá. Krátce na to jsem onemocněla paravirózou, ale panička s páničkem se o mne starali, dávali mi každé dvě hodiny infuzi a vypiplali mne. Od té doby jsem je milovala. Pracovala jsem jako kanisterapeut u starých lidí v penziónu pro staříky a rozdávala jsem jim radost a chuť do života.

Když se pániček s paničkou stěhovali zpět do Čech, nenechali mne na pospas v Izraeli a vzali mne v červnu 1998 sebou. Nebyla jsem zvyklá na evropské podnebí, byla mne strašná zima a tak první měsíc jen vyvenčit a zpět pod peřinu. Postupně jsem si zvykla, dokonce mne obrostlo břížko srstí, které jsem v subtropech měla původně holé. Od roku 1999 jsem žila v Praze. Kamkoliv moji páničkové šli, vždy jsem šla s nimi.

Věk nezastavíš, a tak v červnu 2008 po seskočení z pohovky mne ochrnuli zadní packy. S pomoci veterináře a fyzioterapie jsem to zvládla, ale rychle běhat už nešlo. Srdíčko nevydrželo a tak jsem odešla v náruči paničky na infarkt v 17:30 dne 23.6.2009 do psího ráje ve věku 16 let.

Pohřbili mne pár kilometrů od německých hranic v krásném údolí Krásáku, protože se nenašel nikdo ochotný mne pohřbít blíž na své zahradě. Pro páničky můj odchod byl šok, ale já jsem jim z psího ráje vzkazovala, ať si brzo pořídí náhradu za mne a teď jsem ráda, že v bytě mají to nové usměvavé živé torpédo Chikitku.