Chikita z Atarova Dvora (Kiki)
Narodila jsem se 7.1.2010 v Bílovicích v chovné stanici manželů Frnčových.
Dne 10.3.2010 pro mne přijel můj nový pániček a Pendolinem mě odvezl do Prahy.
S páničkem jsme si padli do oka a ani jsem po cestě nezakňučela.
V novém domově mne přivítala panička a čekalo mne plno hraček a teplý pelíšek. Jsem zatím malé štěňátko, ráda se mazlím a každého vítám. Nyní bydlím v bytě v Praze na Žižkově a už se nemohu dočkat, až budu mít všechna očkování a budu moci se honit v parku na Parukářce, nebo Vítkově. Koncem dubna nastoupím do štěněcí školky v Podolí a budu se učit poslušnost a jiné pejskovské hry.
S paničkou a páníčkem jsem každý den nejméně třikrát na procházce ve vnitřním dvoře vnitrobloku. Jsem venku každý den tři hodiny. Starám se hlavně o kondici svého pánička. Pániček dokonce po 12 letech odložil hůl a běhá se mnou venku, často zapomene na prášky na srdce a říka mi, že až půjde na kontrolu ke svému kardiologovi, tak mu doporučí, aby místo prášků ordinoval pacientům pořízení malého chlupatého torpéda. Nevíte proč to ten páníček říká, ale panička mne za to chválí. Učím se základní povely, ráda aportuju a zkoumám všechno nové.
Mám hodně kousacích hraček, ale nejlepší hračkou na kousání jsou prsty na rukou a nohách pánička a paničky. Oni se na mne za to zlobí a říkaji mi "malá piraňa". Spím sice v pelíšku, ale nejraději spím s páničkem v postýlce. Když v noci potřebuji venčit, tak mu skočím na hlavu a koušu ho do vousů, než se probudí. Páničeka panička pro mne vymýšlí stále nové hry a tak se s nimi nenudím.
O mé zdraví se stará pan MVDr. Hanke v Praze - Petrovicích, kterého se nebojím, protože to s námi pejskami opravdu umí.
Často ležím v pracovně pánička, kde to voní lesem, to když právě maluje nebo restauruje obrazy a má otevřený terpentýn. Až budu mít všechna očkování, tak půjdu s páničkem též na sraz a společné venčení Jack Russel Terieru.
Na těchto stránkách vám budu sdělovat, co nového se mi přihodilo a se utváří naše spolužití s páničkem a paničkou.
Duben 2010
9.4. jsem konečně dostala třetí vakcínu. Hurá!! Můžeme do ulic a parků. Zvětšil se mi prostor pro pátrání, těch nových vůní a zajímavých věcí, každý den objevuji nové věci. Ptáčci, když chci k nim blíž, tak mne uletí. Kočičky si se mnou nechtějí hrát, když se k nim přiblížím, tak divně syčí. Pániček mi koupil po očkování pískacího gumového pejska, moc dlouho nevydržel – dva dny, ale už vím, jak vypadá zevnitř.
S páničkem, nebo paničkou chodíme skoro každý den na Parukářku a já zjišťuji, že nás pejsků je hodně a různých, malých i velkých a těch barev. Nebrání mi abychom se vzájemně očuchali. Co ale nemám ráda, jsou divně páchnoucí ležící nebo klátící se postavy, to se schovám za pánička, ten mi říká, že to jsou narkoši. Já je poznám na dálku. S páničkem v parku aportuji a to se mi líbí. Zapíská na mne vysokofrekvenční píšťalkou a já vím, že musím nechat zkoumání čehokoliv a rychle upalovat k páničkovi a posadit se vedle něj.
Panička mi přinesla hebké krycí látky do pelíšku a když se do nich zamuchlám, tak s nimi splynu.
Jela jsem i poprvé s páničkem autem do Ostrova u Strakonic. Neblinkala jsem. Pánička tam vezl kamarád k nějakému Radku Konášovi, který páničkovi slíbil, že zprostředkuje prodej dvou starších aut a doveze trochu mladší auto z Německa do začátku tohoto roku. Protože do dneška nemá ani nové auto, ani peníze za prodej starších aut a ten pán dělal mrtvého brouka, tak se páníček vydal do bydliště toho pána. Ten pán tam nebyl, ale byl tam jeho krásný beaglík se kterým jsem se očuchala. Páníček mi do učka říkal, že kdybych mu nedávala tolik radosti, tak by z toho byl na infarkt. Po cestě jsme s páničkem cvičili na odpočívadle.
25.4. mi pániček udělal radost, vzal mne na společnou prochajdu pražských jack russellu ve Stromovce, sešlo se nás tam více než patnáct. To jsem se proběhala! Získala jsem cenu špindíry dne. Nejdříve jsem skočila do rybníka za velkým psem a usušila se v popelu ohniště, bílá barva mé srsti byla šedivou. Potom jak jsem se honila s ostatními russllíky a spadla do rybníku znovu, ale pániček mi nedovolil se usušit znovu v popelu. Na zpáteční cestě jsem už byla unavená a tak jsem se nechala nést. V tramvaji jsem usnula a spala až do půlnoci. Za měsíc pániček zhubnul o 5 kg, plandají na něm všechny kalhoty, ale panička je ráda, že přiměji pánička k většímu pohybu.
Květen 2010
1.5. byl krásný den. Pěkné počasí. Byli jsme na Náplavce u Vltavy. Poprvé jsem viděla velkou vodu a na ní divná bílá zvířátka, prý labutě a menší strakatá, prý husy. Šli jsme od železničního mostu až k Národnímu divadlu. V rybárně na Náplavce seděli nějací kolaři na obrubníku. Mazlili se semnou, oni pili nějaký rezatý mok s bílou pěnou. Já jsem neodalala a ochutnala jsem. Chutnalo mi to, ale pániček mne od toho násilím odtáhnul. Byla jsem též poprvé s páničkem a paničkou v restauraci Mánes, oni si dávali večeři, ale mne přinesli misku s vodou. Byla jsem hodná a ležela pod stolem.
2.5. jsem s páničkem a paničkou šla opět na prochajdu do Stromovky. Bylo pod mrakem a tak jsme se tam sešli jen s jedním jack russllíkem, který je jen o týden starší než já. Ale to nám nevadilo, vyblbnuli jsme se, honili se spolu a kočkovali se. Oba jsme padli únavou. Kolegovi vypadnul mlíčný zub, který pániček našel večír v mém uchu.
9.5. Včera jsem protáhla dvakrát paničku a pánička Parukářkou, na Patrukářce byla akce na podporu legalizace trávy. Odpoledne to šlo, ale večer tam bylo moc lidí a velký hluk. V neděli jsem se těšila zase na společnou procházku russlliků ve Stromovce, ale nikdo nedorazil. Bylo mi nejdříve smutno, bylo výborné počasí, ale většina lidí sportovalo u TV, prý šel nějaký hokej. Asi tak po hodině jsem uviděla jednoho russlíka a tak jsem si to vynahradila, přetahovali jsme se o míček a spolu s kamarádkou jsme uhnaly jednoho vlčáka. V tramvaji jsem na zpáteční cestě usnula.